Občas se mi zdá, že svobodný svět, v němž žijeme má mnoho výhod, ale zároveň i svá negativa, která si říkají o upozornění na jejich možné nepříjemné dopady. Co jiného by mohlo nedokonalý svět poučit více, nežli umění? Umění tu bylo vždy, protože je nesmrtelné, každé svým způsobem jedinečné a zcela svobodné, což jsou hlavní důvody, proč lidské duše neustále oslovuje. Ačkoli žijeme ve světe přehlceném komerčním uměním a mnoha kýčů, stále se každý rok mezi námi nachází další díla, která dovedou být velmi aktuální, ale zároveň věčná. Právě takové umělecké dílo bývá tím nejlepším, dle mého názoru. Filmový svět je velmi přehlcený kýčem a velkou komercí, čehož studia velmi zneužívají. Jedním z takových kýčů jsou bohužel i Vánoce.
Vánoce vždy byly spojovány s mírem a klidem, ale skutečné mnoho lidí na ně nahlíží jako každoroční rutinu a další kýčovité a komerční období plné prosté sešlosti s rodinou a utracení tolika peněz, kolik je k dispozici. Z takových lidí se často vytrácí naděje a víra v něco víc. Jakmile je bráno i něco tak mírumilovného jako vánoční svátky za tíživou záležitost, je to velmi smutné. Bohužel se to děje díky světu, v němž se nacházíme. Mnozí tak často spoléhají na luxus, do něhož se narodili a neuvědomují si souvislosti, ztrácí radost z maličkostí a vytrácí tak ze svého nitra morálku, vnitřní krásu a často i empatii.
Snímek z produkce úspěšné filmové platformy Netflix s názvem Klaus byl loňským unikátem nejen pro mne. Vánočních pohádek se každý rok světu dostává nespočet, bohužel to bývají právě často komerční záležitosti a mnozí lidé jsou jimi přitahováni, neboť touží po odpočinku ze života plného stresu, starostí z práce a povinností ohledně rodiny a vánočních dnů. Každým rokem se proto mnohé pohádky zapomínají, protože bývají jednorázové, komerční a často velkým klišé. Na základě toho v mnoha domácnostech během svátků běží na obrazovkách nesmrtelné české pohádky stále dokola. To není špatně, ale často jsem kvůli tomu byl plný obav z budoucnosti filmů s vánoční tématikou. Jakmile jsem si našel jednoho večera čas a chystal se podívat na snímek nominovaný na hlavní cenu akademie za nejlepší animovaný film, byl jsem plný očekávání od dalšího vánočního počinu, který dost možná byl další jednorázovou záležitostí. Po zhlédnutí jsem skutečně byl vyveden z omylu. Již mnoho filmů mne překvapilo svou nadměrnou kvalitou, ale u Klause to bylo jiné.
Tvůrci Klause udělali to nejdůležitější – vsadili na kvalitu příběhu, který je velmi aktuální, věčný a přitom velice prostý a neuráží náročné publikum. Děj filmu se totiž otáčí okolo hlavní postavy, která je další obětí ztráty morálky a radosti z maličkostí. Prochází si zásadní psychologickou proměnou a ocitá se tak na pokraji mnoha těžkých rozhodnutí. Jako někdo, kdo dosud nepoznal skutečné štěstí a lásku je postaven do světa, který je postavený na nenávisti, křivdě a zlosti dvou zcela odlišných stran. Po celý příběh je nevědomým strůjcem mnoha obratů k lepšímu, a to ne sám. Společně s jedním osamělým starcem rozdává radost nejen dětem, ale celému světu, čímž do něj navrací rovnováhu, smiřuje znepřátelené strany a hlavně vrací štěstí a morálku. Během filmu nastaly momenty, kdy jsem byl svědkem mnoha sdělení pro současný svět rozdělený na chudé a bohaté, mladé a staré či vzdělané a nevzdělané. Právě Vánoce jsou obdobím, které stmeluje společnost, podtrhuje vše krásné, co se ukrývá v každé lidské bytosti a přeci jen vrací k nám, alespoň krátce, radost a morálku. Toto všechno Klaus v sobě ukrývá, a proto není jen dalším opomenutelným jednorázovým snímkem, ale dalším filmem, který patří ke každoročnímu programu sledování během vánočních svátků.
Nic jako zdařilé nebo nezdařilé umění neexistuje. Existuje pouze umění, ve kterém si něco svého najde více lidí, než jinde. Já právě mnohé našel v Klausovi, vánoční pohádce, která vypráví o návratu Vánoc do nemocného světa, o návratu štěstí a morálky do doby, která toto postupně zapomněla, což je to nejdůležitější a rovněž hlavní důvod, proč si myslím, že by takový snímek mělo sledovat co nejvíce domácností během Vánoc. Je důležité střežit své názory a nestydět se sám za sebe, ale je potřeba respektovat ostatní, což mnozí v dnešním světě nedělají. Přijde mi, že se vytrácí morálka na základě toho, že existuje neomezený svět jako tento, ve kterém se může provádět co se jen zachce. Není zlé, že máme svobodu, zlé je nerespektovat svobodu ostatních a využívat naši svobodu pro vztek, nenávist a křivdu vůči ostatním. Je potřeba takovým lidem dokázat, že takové emoce jsou ve velké míře přítěží. Na základě těchto negativních emocí vznikají nálepky, hloupá označení a házení lidí do jednoho pytle. Připadá mi tak, že dnes se lidé navzájem příliš rozdělují na to, kdo je komunista a kdo není, kdo je kuřák či nekuřák, kdo má vysoké vzdělání a kdo ne, kdo se umí lépe obléct a kdo nemá vkus pro módu. Vánoce jsou stmelením všech kultur, rozdílností lidí a přináší nám dobu, kdy jsme zkrátka hlavně lidé, milostné bytosti plné radosti a často i hluboko skryté laskavosti. Mrzí mne, že toto mnozí nevidí, ale věřím, že snímek Klaus všem otevře oči díky svému brilantnímu pojetí znovuzrození mírumilovného světa.
Na závěr je nutné podotknout, že takových snímků by mohlo být více. Nestranných, prostých, velmi emocionálních a nekonečných. Zároveň dokazuje, že pohádky nejsou určené jen dětem, neboť dospělí jsou často odrostlé děti, které se stále mají co učit. Neudělejte si tu škodu a nenechte se další Vánoce ochudit o úžas novodobé pohádky, kterou považuji jako jeden z nejlepších loňských počinů a hodnotím jej plným hodnocením.
10/10
